Své místo na světě
Mít místo na světě, kde je všechno důvěrně známé...nádherný pocit. Dneska jsem jela za kobylkou a táhlo mě to k ní víc než kdy jindy. Přesně jsem věděla proč, když mi dala ten svůj veliký, sametový čumák do dlaní. Ten pocit, teplo, vůně, to všechno tak důvěrně známé. Byla jsem na svém místě, přesně tam kam patřím, věděla jsem to já a věděla to i ona...a tak jsem se jen pousmála a dělala to, co je tam u koní naprosto přirozené...kartáč jiskřil v její ohnivé srsti, hladila jsem ji, laskala, mazlila se sní, hltala jsem ten pocit blízkosti, teplo. A pak jsme vyjely ze stájí a na louce se rozběhly s větrem o závod a zase mi ta rychlost brala dech z úst a zase mi tekly slzy a zase mi bylo krásně...“všechny starosti, smutek, bolest...to všechno jsi nechala pod svými kopyty má milovaná holčičko...děkuju že Tě mám...“
A pak, když už jsem se rozloučila se svou kobylkou, sundala jí ve výběhu ohlávku a nechala ji letět po pastvině nádhernou a volnou, šla jsem se ještě rozloučit se štěňátky naší malé Akynky.
Vlezla jsem si dovnitř do té tmavé, špinavé boudy a vcházela jsem do ní s pokorou, poctěná, s úctou a s pocitem nekonečné důvěry mladé psí mámy. Lidé berou tyhle věci s takovou samozřejmostí...a s lidskou drzostí se vrhají na roztomilá štěňátka a berou je do dlaní aniž by vzdali tichý hold jejich strhané mámě alespoň letmým pohlazením...
Štěňátka spinkala, tiše oddechovala, oddaná, něžná, křehká, bezbranná...chtělo se mi tam s nimi zůstat schoulená, schovaná před celým světem. Lehla jsem si k těm malým tělíčkům, vnímala jejich teplo, slyšela tlukot těch malých srdíček, poslouchala jak pravidelně oddechují.
A pak se stal zázrak...potichu přišla i jejich máma a opatrně si lehla vedle mě, položila svou malou hlavičku na moje nohy a dívala se na svá štěňátka i na mě. A já v té chvíli pocítila příval opravdové lásky, mateřské lásky kterou si nepamatuji ani jako malé dítě....
A tak jsem ležela v té tmavé, špinavé boudě, po tvářích mi stékaly slzy a bylo mi krásně....
Došla jsem na tom obyčejném místě k neobyčejně obyčejnému poznání...je jedno kde člověk zrovna je, když je obklopen láskou... a nejkrásnější je, když víte, kde máte svoje místo na světě....