šťastné a veselé
Probíhám tebou, živote, jako tmavým, děsivý lesem...Zraněná a plná šrámů se řítím dál a nezvládám zastavit. Žene mě touha, strach, láska i nenávist...pláč a smích se někdy mění tak rychle, že už ani nevím, jestli se opravdu usmívám a opravdu pláču, nebo jsou slzy ze smíchu a smích ze zoufalství.
Dívám se večer lidem do oken a na dálku vnímám ten pocit..světlo, teplo, domov...možná jsem to prostě jen já, kdo to neumí...nebo to opravdu nejde bez něčí náruče...bez paží, které se rozevřou v pravou chvíli a nechají mě do sebe vpadnout, schoulit se, zastavit a nekonečně dlouho plakat a stejně dlouho pak s úsměvem na rtech žasnout jak krásný svět umí být, když lze bez zběsilých úprků sledovat, jak padá list, od bolestného odloučení až po měkký pád do studené hlíny...možná to nejde bez něžné dlaně která pohladí, bez rtů, co slíbají každou slzu, bez ohledu na to, jestli jsou od smíchu nebo od pláče...
Pojedu do útulku, za vámi, moji milovaní, opuštění...budete sami jako každou noc. Choulit se v koutku boudy, nebo jeden k druhému, vděční za kousek tepla...jestli pak si na Vás vzpomenou lidé, co říkají, jak krásné jsou vánoce, jak hezké jsou to svátky, plné lásky, klidu a pohody. Jestlipak ví, jak vypadají vaše ustrašené, hluboké oči, kolik smutku se v nich skrývá. Jestlipak si vzpomenou nad štědrovečerní večeří na hubené, hladové chlupáče. Kolika těm „lidem dobré vůle“ budou vaše bezbranná tělíčka plná špíny a zacuchaných chlupů stát za to, aby vstaly od plných stolů a vydali se studeným večerem za vámi s vánočními dárky...? Já už jsem byla...máte tam pod stromečkem piškotky a granule...a kousek za mnou přijel někdo další...třeba právě u něj jedny ustrašené oči najdou nový domov.....držím vám palce....tak šťastné a veselé...