Kolik hodin jsi obětoval smíchu a kolik pláči? Kolik času jsi dýchal stejný vzduch se svou rodinou, lidmi které jsou ti nejbližší? Kolik slov jsi jim věnoval, kolik úsměvů, letmých doteků, pohledů...kolik kroků jsi udělal někomu vstříc a kolik jich patřilo zběsilému útěku? Kolik zloby jsi rozdal a kolik lásky? Jak by asi dopadl tvůj život, kdyby jsi ho mohl rozložit na misky vah... Díval by ses na neposedné jazýčky s lítostí a zoufale doufal, že právě ten jeden zůstane výš nebo níž. Nebo by jsi se snažil rychle, na poslední chvíli a potají přeskládat úsměvy, doteky čas...z jedné mističky na druhou...? Zvedni ruce, otoč dlaně a zadívej se do nich...jsou to misky vah...a jen na tobě záleží, jestli tě potáhnou do temné hlubiny, nebo ponesou až k nebesům...
